Zrcadla
Ben Carson (Kiefer Sutherland) býval docela schopným policistou, ale jednoho dne pravděpodobně zastřelil někoho nesprávného a od té doby má problémy s prací, se spaním, se společenským i rodinným životem, zkrátka naprosto se vším a s každým. Jediný, s kým problém nemá, je Jack Daniels, ale s tím mají zase problém výše zmínění. A protože se Ben jako každý správný ztroskotanec/alkoholik potácí na kraji životní propasti, je třeba nápravy. Ben tak přijímá práci hlídače ve vyhořelém obřím obchodním centru, které se zatím nemohlo opravit díky právním kličkám a ve kterém se z nějakého pochybného důvodu udržela všechna zrcadla ve výrobním stavu, i když to tam žhnulo jak v Hoře osudu. Že se zrcadly není něco v pořádku, na to nemusí být jak divák, tak hlavní postava Einstein. Přeci jen ale Bena tak trochu zaskočí to, že zrcadla mají dle všeho temné myšlenky, které rády ukazují prostřednictvím spáleného lidského masa a mordů blízkých milovaných.
Alexandre Aja má ve své tvorbě poměrně jasně dané mantinely - nebojí se krve, rád deptá své postavy, umí to s kamerou i efekty a scénář dvakrát neřeší. Onen nedotažený scénář nikdy nebyl tak jasnou slabinou filmu, jako je v případě Zrcadel. Noc s nabroušenou břitvou i Hory mají oči si vystačily s dějovým málem díky tomu, že jsme měli pevně definované zlo a byli jsme tudíž schopni se vcítit do úzkosti postav. Zrcadla však jasně daná pravidla postrádají. Možná budou kolečka lépe zapadat do sebe znalcům předlohy, možná si k tomu Aja během přípravy filmu našel klíč, který já jsem nepostřehl, nicméně jsem většinou času tápal, jaké jsou vlastně možnosti zrcadel? Akční finále se sice snaží dát celé té báchorce jistý smysl, vyjadřuje se však k minulosti, tedy k tomu, co celou situaci způsobilo, nikoli už k tomu, jak nepřítel pracuje a jaké má možnosti. Ani na konci filmu tedy není jasné, co zrcadla umí/neumí. Můžete hledat odpovědi z kterékoli strany, ale i když všem svým myšlenkám nastavíte zrcadlo (ehm), stejně se nedohrabete uspokojivé odpovědi.
Ajovo podcenění dějové základny je ostatně patrné už u hlavní postavy. Kiefer Sutherland má charisma až na půdu, osobně si vybavím asi jen tři další herce, jejichž hlasový projev by si zasloužil nějaké to speciální ocenění, přesto je Ben na hraně diváckých sympatií. Kiefer je v tom nevině, příběh Bena profiluje coby výbušného nesympatického neurotika, který zpravidla víc křičí, než přemýšlí. To je samozřejmě v pořádku, vezmeme-li v potaz kostru děje, která Bena nutí jít až na dno svých sil, ale nevíme, proč se vlastně Ben stal troskou. Nikdo neobjasní, co se Benovi stalo, koho zastřelil a proč se z toho tak sesypal. Byl ve službě řadu let, to by jím skutečně jedna mrtvola tak otřásla? Pokud ano, pak proč? Tyhle otázky vám bezpochyby budou dýchat na záda, přesto se vám na ně tvůrci ani nesnaží odpovědět. Prostě to tak je, že se něco stalo a to něco Bena zničilo. Co? To už není dle tvůrců důležité.
Podobných rušivých detailů, kdy buď něco není ujasněné, nebo se to prostě neřeší, aby se věci nekomplikovaly, je ve filmu tuna. V určitý moment je Ben prakticky jediným možným podezřelým z vraždy - zřejmě je však kamarád s vyšetřujícím detektivem a tak ho nikdo nevyšetřuje (zřejmě říkám proto, že jen tipuji, nevím, jaký mezi sebou mají ty postavy vztah, ani proč mu detektiv dává tajné materiály, zkrátka se to neřeší). Proč je tradičně dítě jako jediné náchylné k tomu, aby zlu pomáhalo? Proč se jednomu z hlídačů nic nestalo, když další dva to odnesli bez zaváhání? Nejsem příznivcem pro rýpavé maratony. V rámci filmové logiky jsem ochotný přistoupit na kulku, která díky švihu ruky letí obloukem i na boj ženské s přerostlým plazem s kyselinou místo krve, protože to zkrátka v rámci svého světa může fungovat. Zrcadla však většinu času popírají sama sebe.
Ke kladům patří tradiční Ajovy hrátky s obrazem, pečlivě budované napětí, solidní mordy, poměrně zdařilé akční finále a konečná pointa, která jako jediná funguje v rámci dějové logiky. Zbytek je ze scenáristického hlediska špatně. Přesto se na to celkem dobře kouká, neboť Kiefer Sutherland není břídil, Paula Patton vypadá mokrá dobře (a mokrá je většinu času) a tempo filmu není rozvláčné (což je ovšem částečně díky otázkám, na které bohužel nikdo neodpoví). Každopádně pořád platí to, že Aja talent má a patří k nejlepším režisérům hororového žánru. Jen by to chtělo přidat lepší scénář a hned by z toho mohla být mrazivá bomba ve stylu Čelistí a prvního Vetřelce. Excelentní scéna v koupelně, kdy se hlavní hrdina zhroutí po nálezu jisté osoby, je jasným důkazem toho, že na to Aja zkrátka má.
Hodnocení:
Jack Bauer nebojuje ani tak se zrcadly, jako se stupidním scénářem. Podporu má však v režii. Je to někde na pomezí dvou a třech, volte dle svých sympatií ke Kieferovi a k temné stránce Alexandrea Ajy…