Vesmírní Opičáci
Ham je namyšlený cirkusák, jehož akrobatickými kousky se den co den baví celé šapitó. Jenomže tomu je konec, protože volá vlast a její vesmírný program. Hamův děd byl totiž slavný kosmonaut a z něj by se mělo v tomto slabounkém animáku stát to samé.
Kdysi dávno, v 3D animačním pravěku, bývaly časy, kdy neochvějně platilo, že co animák, to bomba a každý nový přírůstek do nově se rodícího subžánru tehdy znamenal na měsíce dopředu vyhlíženou zaručenou pecku, na kterou se těšil snad úplně každý. Jenomže nic takového už dávno neplatí. Už mnoho let se animované filmy dělí do mnoha kvalitativních kategorií, mezi nimiž na vrcholu neotřesitelně ční ty nadprůměrné z dílny Pixaru a Dreamworks. Pak jsou tu průměrné, občas lehounce nadprůměrné a ty s občasnou výjimkou dýchající na záda první dvojici, což se týká především výtvorů od Blue Sky Animation Studios (Doba ledová, Horton), k nimž se občas přidá nějaká ta solidní jednohubka na jedno podívání. V posledních letech se bohužel ale povážlivě rozšířila i kategorie animáků příšerných, za jejichž sledování se člověk až skoro stydí a jejichž existence není absolutně nijak obhajitelná. Měli jsme tu děsnou Karcoolku, letos například německé Sissi a Yetti a do této skupinky se suverénně přiřítily i vřeštící Vesmírní opičáci, kteří nemají absolutně vůbec co nabídnout.
Příběh je tuctový a jednoduchý až běda. Namachrovaný frája Ham se den co den předvádí v cirkuse. Jeho děda však byl první opičí kosmonaut, do vesmíru se chystá další opičí výprava, a tak se vědci z vesmírného výzkumu rozhodnou podpořit novou výpravu angažováním nanicovatého neochotného machírka, kterého donutí podstoupit náročný (ehm, běžící pás, test přetížení a letíme) výcvik. Raketa odletí, prosviští černou dírou, přistane na planetu, jejíž obyvatele terorizuje zlý Zartog, spřátelí se s místními obyvateli, zachrání je, tradá domu a věčná sláva k tomu. Toť vše, na ploše nějakých 80 minut, které se však stanou nesnesitelnými už chvilku po úvodních titulcích. Scénář totiž vkládá animovaným opičákům do úst jednu tragickou hlášku za druhou (to že někdo říká šimpaňské, šimpózium a šimpón opravdu nestačí), hází je z trapných situací do situací ještě trapnější a ještě k tomu se celý snímek snaží vypálit vaše oči úděsnou animací, která snese průměrnější měřítka snad jen v případě hlavních postaviček. Platí zde totiž podivná přímá úměra, že čím méně důležitá figurka, tím hůře a odfláknutěji je odvedená. Hlavní opičí trio tedy ještě ujde, jenomže to co se děje za vizuální peklo na cizí planetě, to je skutečně na úrovni těch x let let starých počítačových her, které navíc už ve své době působily dosti archaickým dojmem. Pak se vám díky tomu může stát několik zajímavých zážitků, kdy si několikrát uvědomíte, jak vám přijde, že vlastně vůbec poprvé v životě sledujete zadní projekci u animovaného filmu (pohyb postaviček, jejich interakce s okolím a zapracování do něj je něco neskutečně strašného).
Vesmírní opičáci tím pádem nenabízejí snad vůbec žádný záchytný bod, kdy byste se alespoň na pár vteřin zaradovali nad originálním nápadem, chytrým animačním fíglem nebo dobře napsanou a nedej bože dokonce vtipně vygradovanou situací s fajn pointou k tomu (a ne, ty hrátky s předponou šimp u každé druhé hlášky to OPRAVDU nejsou, to samé platí o několika bránici zmrazujících hudebních vsuvkách jako ta s melodií z Policajta z Beverly Hills). Někde v půlce jsem se dokonce přistihl, kterak mi začíná povážlivě padat hlava a tělo si jaksi samovolně říká o polohu ležmo. Vybavil jsem se párátkem do každého oka, začal jsem myslet na něco probíracího (chvilku jsem si představoval hrnek silného kafe, jindy zase pořádně ledovou sprchu) a do toho si říkal aspoň něco o hodně malých dětech, které by možná mohlo zaujmout neustálé barevné mihotání se všeho na plátně. Jenomže potom kolem mě prošel taťka s malinkou dcerou, na odběhnutí na záchod to nevypadalo (také že ne, už je v sále nikdo neviděl) a já zjistil, že tentokrát se střílí naslepo pro všechny věkové kategorie. Takže závěrem, Vesmírné opičáky opravdu nebrat, větší animované zlo už totiž letos v kinech najdete jenom těžko.
Hodnocení:
20%. Podprůměrná slabota a třetiligový animák, který se do našich kin a nejenom do nich dostal zjevně naprostým omylem. V době Ratatouille, Vall-Iho a Kung Fu Pandy regulérní pokus o krádež vašich peněz vražených do vstupenky.