Ukrutně šťastni
Z názvu filmu již můžeme odvozovat to, jakým způsobem s námi bude „komunikovat". Jakým tónem nám bude sdělovat informace potřebné k porozumění toho všeho, co se na plátně bude dít. Postavy ve filmu jsou totiž nesmírně kruté, ovšem ve výsledku právě tato krutost vede k jejich pocitu štěstí. Jsou kruté způsobem svého života, rozhodně však nemají v úmyslu měnit tento zaběhnutý a dobře fungující mechanismus. Krutost a štěstí jsou dva základní pojmy, s kterými režisér Henrik Ruben Genz pracuje naprosto, pro mě, až neuvěřitelně zábavným způsobem.
Když bychom měli film žánrově definovat, tak se pravděpodobně shodneme na tom, že to nebude úplně tak jednoduché. Film se totiž dotýká hnedle několika žánrů. K westernu nás odkazuje místo, kde se film odehrává, což je zapadákov někde v Dánku, jeho atmosféra a přesně popsané charaktery všech postav. K detektivnímu dramatu se zas dostaneme, když budeme sledovat linii příběhu, ta je totiž nesmírně rafinovaně stavěná. Buduje opravdu dusivou atmosféru, která postupem času ještě houstne a zhušťuje se. Připadáte si jako byste byli v zajetí mlhy, ve které sice není vidět na krok, ale krok je třeba udělat. Když už ztratíte tento ostych, vydáte se do mlhy a půjdete, tak na vás čeká překvapivý humor, který byste asi nečekali. Některé scény, kde se napětí krájí čímkoliv ostrým, se vyvinou zcela překvapivým a pozoruhodným způsobem, přičemž ve vaši tváři vzbudí nadšený úsměv, protože něco podobného se jednoduše nedalo očekávat. Ukrutně šťastni opravdu nabízí nečekaný zážitek, rozhodně si buďte jisti, že budete průběžně překvapování, někteří z vás mateni a někdo možná i úplně vykolejen. Buďte si jisti, že něco podobného jste zkrátka ještě neviděli.
Hlavním hrdinou filmu je policista Robert, který je odvelen na malé městečko, kde má dělat „šerifa". Počáteční seznamování se z obyvateli tohoto zapadákova není snadné, protože oni si své problémy řeší nejraději mezi sebou a velmi těžce nesou jakékoliv vměšování cizinců. Jsou komunitou, která nepotřebuje zákon a šerif má zpočátku ambice zákon uplatňovat. Čas však ukáže, že zvyknout si na životní rytmus v tomto malém, ukrutně šťastném městečku, není pro šerifa zas takovým problémem. Na povrch vyplavou věci z jeho minulosti, a tak není příliš divu, že i on bude nakonec rád, že v městečku panuje jakýsi kolektivní duch, který nedovolí odhalit pravdu tohoto místa.
Ocitáme se tak ve světě, kde není radno zkoumat pravou příčinu událostí, kde informace zamést není problém a kde se všichni navzájem drží v šachu, protože každý má nějaký ten svůj škraloup. Do jisté míry je to i znepokojující obraz dneška, alegorie současnosti. Protože takový svět, jaký je k vidění ve filmu, je svět, ve kterém žijeme i my. Nebo to tak není? Co myslíte?
I když začátek filmu je trochu rozvleklý a počkáte si, než přijdou konfliktní situace, tak jeho průběh je již strhující. Ve filmu nenaleznete místo, které by plnilo funkci vyplňující, scény do sebe zapadají a vše je vysvětleno s dokonalou přesností.
Hodnocení:
Zkrátka Henrik Ruben Genz natočil velmi nadprůměrný film, který je radno vidět!