Sedmé nebe
Sedmé nebe je film německého režiséra Andrease Dresena, který má na svém kontě již několik poměrně úspěšných titulů. Ve svých filmech pracuje s tématy, které jsou pro většinovou společnost nějakým způsobem znepokojivé, ale pro evropského režiséra zcela normální. A právě tato režisérova odvaha, možná spíše záliba bourat klišé a předsudky, je i ústředním motivem jeho nejnovějšího filmu.
V čem tedy tkví ona pozoruhodnost? Jak jsem již zmiňoval, tak film sice nepřekvapuje nápaditostí, ať už scénaristickou nebo například formální, ale přeci je do jisté míry revolučním. Ano, revolučním a vůbec nepřeháním. Klasický milostný trojúhelník, tak jak ho známe ze spousty jiných titulů sice nepřekvapí, ale za to herecké obsazení vás doslova zarazí.
Hlavními hrdiny tu jsou totiž lidé důchodového věku, kteří prožívají těžkosti spojené s láskou, manželstvím a sexem. Sex je ve filmu zásadní, sex je poměrně explicitně znázorněn, a tak budete konfrontování s nahými starými těly, které i v tomto věku mají stejné potřeby jako mladí. Je na to něco k neuvěření? Pro dnešní společnost, kde kult krásy představují mladí opálení muži a ženy krásných postav, není jednoduché přijmout fakt, že existuje i něco jako je stáří. Tento trend sledujeme prakticky v celém mediálním prostoru. V kinech, televizích, tisku i reklamě. Skoro to vypadá, že populace starších spoluobčanů je vytěsněna na samý společenský okraj. Vyvstává tak otázka, zda-li jsme si vědomi toho, že právě i stáří je nedílnou součástí života, stejně tak jako všechny předcházející životní etapy. Film tedy má přínos takový, že rozpoutá diskuzi, přinutí k zamyšlení a kriticky se staví ke kultu krásy, jenž ovládá dnešní společnost. Ze sociologického hlediska zajímavé...
Hrdinové filmu jsou tedy důchodci, kteří žijí sexuálním životem. První scéna filmu je skutečnou zkouškou. Pokud vydržíte, tak vás v dalším průběhu již nic nepřekvapí. Je to záměrně šokující podívaná, která bortí naše představy o filmovém sexu, možná i o sexu obecně. Sex zde totiž nemá krásné kulisy, není něžný a romantický, není to ani zdaleka pěkná podívaná. Je to nemilosrdný chtíč, který ani s věkem nezmizí.
I když si film říká o pozornost svou naprostou otevřeností, tak je nutné zmínit, že krom toho již nejeví známky výrazného kinematografického díla. Zápletka se odehrává mezi třemi postavami. Manželský pár žijící třicet let spokojeným životem je náhle kvůli milostnému vzplanutí ženy rozdělen. Ta si našla milence, ke kterému ji táhne až živočišná náklonnost a touha po změně svého, již stereotypního způsobu života. Během necelých dvou hodin se příběh nikterak zásadně nevyvíjí, drama se neodehrává, jakýkoliv konflikt postrádáme.
Na filmu je zarážející, jak se snaží být „novým a zásadním" v tom smyslu, že otevírá nové společenské tabu, ale přitom již nezohledňuje další aspekty. Tím mám na mysli především to, že příběh je to v podstatě univerzálním, místo postav mladých žen a mužů v něm vidíme stařenky a starce, kteří mají prakticky totožné starosti, i když jejich životní zkušenosti, zdravotní i psychický stav jsou zcela odlišné. Jakoby nic nenaznačovalo tomu, že postavy jsou staří lidé mající potíže spojené s vysokým věkem. Oni konají navzdory svému věku. Sledujeme tak rutinní drama, které se v porovnání s konkurencí odlišuje jen tím, že průměrný věk postav je 70 let. Pouze v jediném momentu si můžeme být jisti, že to jsou skutečně staříci, totiž když se milují.
Režisérovi jistě patří uznání, když se pouští do podobných projektů, které vyvolají více kontroverze, než-li pochopení, to ano. Na druhou stranu nejsem si tak úplně jistý, zda-li vyobrazení sexu po šedesátce stačí k tomu, aby se o filmu mluvilo jako o zásadním počinu ve filmovém světě. Přeci jen schází komplexnost, schází jistá dramaturgická stavba, která by udržovala napětí a spěla k závěrečnému rozuzlení.
Přínos filmu spočívá v tom, že může rozpoutat celospolečenskou diskuzi, že určitě donutí k zamyšlení svého diváka, a že totálně bortí představy o lásce ve filmu. Můžeme se proto klidně dočkat toho, že nejen párek homosexuálních kovbojů má šanci zaujmout akademiky. Bourat klišé je totiž v módě!
Hodnocení:
Když si odmyslím „stařecký efekt“, tak nám toho skutečně moc nezbývá. Je to takové neslané a nemastné, ale kdy něco podobného uvidíte?