Jdi na obsah Jdi na menu
 


Repo: Genetická opera!

22. 11. 2008

Ehm, cože? Jo já už mám jako začít psát? No tak teda jdeme na to, ale stejně bych byl nejradši, kdyby jste na tuhle senzační bizarnost raději každý vyrazil sám a udělal si svůj názor, protože nová řezničina režiséra druhého až čtvrtého Saw se moc dobře popsat nedá. Když ale jinak nedáte... Takže, jak začít?

Dejme tomu, že se nacházíme kdesi v budoucnosti. Těžko říct jestli vzdálené či blízké, ale jedno je jisté. Lidstvo je zase jednou pořádně v pytli, protože populaci celičké zeměkoule zřejmě tvoří pouze obyvatelé jednoho podivného polorozpadlého města, kterému nevládne ani žádný politik, ani žádný monarcha, ale někdo úplně jiný, a tak trošku nečekaný. Jenomže ono si o to lidstvo dost říkalo. Pořád chtělo být hezčí, pevnější, vyfintěnější a vzhledově víc a víc mladší, až to s operacemi začalo dost hrotit. U některých jedinců se dokonce dostavila závislost na operacích a do toho dorazila strašná epidemie lidských orgánu. Díky tomu všemu se festovně napakoval operačně-zkrášlující magnát Rotti Largo (Paul Sorvino) ze společnosti GeneCo a stal se z něj postupně nejmocnější člověk pod sluncem (i když těžko říct, ono už zase tolik nesvítí).

 

 

 

Largo je ke všemu tak mocný, že si může dovolit zaměstnávat takového zajímavého chlapíka, který chodí rád zahalený od hlavy až k patě v kůži a který má takové dost neveselé zaměstnání. Ona se totiž společnost nejenom nachází na hranici morálního úpadku, ale ono taky všem dost kvapem docházej prašule, takže nemůžou cvakat za orgány a operace, které si pořídili na splátky. No a od toho je tu náš koženej chlapík, kterého nikdo nezná jinak než pod jménem Repoman. Náplň jeho práce je jednoduchá. Nemáš na zaplacení našeho orgánu? Tak počkej, já vytáhnu tenhle kynžál a vezmu si ho sofort zpátky, kapiš?

A tak se ve městě hromadí mrtvoly, do toho se začíná těžce kšeftovat s látkou Zydrate, bez které nelze jít na operaci (a která se získává z mrtvých těl) a ke všemu vylézá na povrch pravda o minulosti Repomana. Možná s tím bude mít něco společného dcerka ovdovělého Nathana Wallace (Anthony Head) Shia (Alexa Vega ze Spy Kids nám hodně povyrostla), možná dokonce on sám a k tomu všemu ještě ve vzduchu visí potíže Largovy famílie (například Nivek Ogre ze Skinny Puppy a Paris Hilton v roli, která jí konečně stoprocentně pasuje na míru). Všechno začíná směřovat k blížícímu se koncertu operní hvězdy, slepé Mag (Sarah Brightman) a přichází postupné zjištění, že tady něco hodně smrdí. Že se brzo začne prát velice špinavé prádlo, protože je to všechno celé nějaké propletené a zamotanější mnohem víc, než by se vůbec mohlo zdát.

 

 

 

A teď si představte, že je to celé natočeno jako strašně brutální (ale ne samoúčelně, ono to tam má své opodstatnění) gotický operní muzikál, v němž se skáče od rocku k metalu, od metalu k punku (ok, takovej ten teen punk, ale proč ne, zvlášť když jde o jednu z nejpovedenějších věcí z celého filmu), pak se zase hodně dlouho plave v industriálních vodách, k tomu se z ničeho nic přidá něco trošku tanečnějšího a nakonec přijde na řadu i čistokrevná opera a světe div se, ono to všechno drží krásně pohromadě.

Tvůrcům připište k dobru ještě senzační ponurou atmosféru, jeden originální úchylný a ujetý výjev za druhým, velmi povedené comicsové vsuvky, podivně potemnělou vizuální stránku á la Blade Runner (evidentně to stálo málo a triky nejsou úplně košér, ale díky nespočtu filtrů vám to ani nepřijde) a několik brilantních hereckých a pěveckých výkonů navrch (jakýsi průvodce a dealer Terrance Zdunich, potom hlavně Anthony Head a dost překvapivě také Alexa Vega - k Sarah Brightman samozřejmě snad ani není potřeba nic dodávat).

 

 

 

A to se přitom po hudební stránce vlastně nejedná o nic zapamatovatelného. Soundtrack si doma bude pouštět asi málokdo (několik libovek se ale přece jenom najde - například Infected, Zydrate Anatomy a Legal Assasin) a písničky si po východu z kina budete pobrukovat asi jenom stěží. Ve filmu ale fungují úplně jinak než na samostatný poslech, jdou rovnoměrně ruku v ruce s dobře zamotaným a napsaným příběhem, originálním vizuálem a vůbec hodně vymazleným stylem, kdy vedle sebe všechny složky kráčejí v naprosté symbióze. Z toho všeho ve výsledku vypadává dost nezařaditelný výtvor, který zřejmě většina běžných diváků šmahem odsoudí, plno z nich z kina pláchne hned po úvodních titulkách a mnoho diváků bude do světa tutově vytrubovat něco o dalším úpadku západní kultury a vlastně i civilizace (což dost možná film právě naopak napadá), protože něco takhle úchylného přece vážně už jako ne...

P.S. Ale jak už psal třeba kolega Redlum na CSFD: Rock Horror Picture Show lidi taky nejdřív neměli rádi a jaký je z ní v současnosti kult...

Hodnocení: 4 *

Naprosto jinde než všechno, co jste mohli vidět v kinech nejenom letos, ale možná i za posledních deset let. Určitě to sedne málokomu, ale těmto lidem pak Repo nabídne výjimečný zážitek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář