Rallye smrti
Ačkoli se Paul W. S. Anderson svou novinkou hrdě hlásí k odkazu Rogera Cormana a Paula Bartela a jejich snímku Death Race 2000 (v češtině Cesta gladiátorů 2000), aktuální Rallye smrti rozhodně není žádným remakem kultovního snímku, z nějž si možná vzali příklad autoři neméně legendární počítačové hry Carmageddon. Jde spíše o jakousi reinterpretaci, znovu uchopení tématu, ovšem zároveň se nová verze zbavuje oné hravosti a nadsázky, i díky nimž se původní dílo proslavilo a je dodnes živé. To Andersonův nejnovější film ze spousty důvodů pravděpodobně nemá šanci přežít jedinou sezónu, i když je natolik rádoby bizarní (zde bohužel v negativním slova smyslu), že se z jeho blureje v budoucnu možná stane vyhledávaný a adorovaný artefakt, který nebude smět chybět v žádné relevantní sbírce směšně blbých filmů.
Anderson děj snímku převádí do nepříliš vzdálené budoucnosti, která není zrovna lichotivá a netřeba se na ni moc těšit. Svět zachvátila recese, velké podniky krachují, obyčejní lidé přicházejí o práci, čímž vzrůstá kriminalita. Americká vláda přichází se stále lepšími věznicemi, mezi nimiž je králem vězení ta pro ty nejodpornější zločince. Jeho chladně akurátní ředitelka přišla s nápadem vskutku postmoderním, jak věznici zpopularizovat, navíc vydělat nějaké peníze - v areálu vězení uspořádá automobilový závod na život a na smrt, jehož pětinásobný vítěz získá svobodu. Sledovanost je neuvěřitelná, peníze se sypou, ředitelka se však dostává do zásadní pasti - maskovaný závodník zvítězil již čtyřikrát, je populární, ovšem vyhraje-li i po páté, bude jej muset propustit a přijde o největší hvězdu.
Navíc: závodník s maskou při posledním závodu zemřel a jeho roli musí se všemi atributy (především s maskou) převzít někdo nový. Čímž se do vězení dostává hrdinný dělník (a náhodou také ultrageniální řidič) Jensen Ames (tradičně žánrově dokonalý Jason Statham), který má roli závodníka s maskou převzít, kvůli čemuž mu byla zabita manželka a vina za její smrt svalena na něj. Aby maskovaný závodník dosáhl pátého vítězství a byl propuštěn, musí zvítězit pouze jedinkrát. V tom se mu však bude snažit bránit nejen spousta soupeřů, ale také ředitelka a další osazenstvo věznice.
Ono však u Rallye smrti o nějaký ten příběh vskutku nejde. Důležité je, jak ho Anderson ztvárňuje, a především, jak moc kulervoucí akci se mu podařilo vykouzlit. A právě zde nastává problém. Anderson se snaží tak moc dokázat, že je dokonalý akční režisér, až je snímek sledovatelný jen velmi těžko. Akce je brutální, rychlá, dynamická, ale také nepřehledná, a co hůř, zcela postrádá jakoukoli koncepci a la Bourneovo ultimátum nebo Speed Racer. To jsou vskutku avantgardní snímky, které posunuly filmový výraz někam zcela jinam, zatímco Rallye smrti je jen průměrnou variací na téma: auta jezdí a střílejí, lidé se zabíjejí, baby jsou supercool, hlavní hrdina je ještě o něco víc ultrasupercool. Prostě takový delší videoklip k hloupému naivnímu metálku. Navíc snímek z velké většiny hrdě hlásí: já jsem postmoderní nic, které je (spíš chce být) cool, jiné nároky na mě nemějte. Fajn, zase taková dokonalá zábava to však zase taky není.
Navíc jsou tu momenty, které se z toho vydělují: kritika současnosti, která vede přesně k tomu světu, jak jej žijí hrdinové snímku, zobrazení, kam vede současné pachtění za bezduchou a čím dál extrémnější zábavou (vraždy online apod.). Rallye smrti je přesně tím, co kritizuje, a ještě se snaží dokázat, že je jen bezduché nic. Fuj. Radši stokrát vidět Speed Racera se všemi jeho blbostmi a chybami, než ještě jednou Rallye smrti.
Hodnocení:
Bezduchý a zcela vyprázdněný brak, který na jednu stranu uráží svou stupiditou, zároveň však může spoustu lidí bavit. Ti druzí nechť si klidně připočtou třeba 12 hvězdiček, které do těch pěti ve světě Rallye smrti zbývá.
Náhledy fotografií ze složky Rallye smrti