Neuvěřitelný Hulk
Psal se rok 2003 a cenami ověnčený režisér Ang Lee dostal velkou šanci – natočit komiksovou adaptaci agresivního zelenáče. Jenže krev není voda a Lee tak natočil adaptaci sobě vlastní, tedy psychologický film za 137 milionů. A účetní viděli rudě.
Hulk totiž příliš nevydělal a ani ohlasy nebyly dvakrát nejnadšenější. V zásadě lze těžko vinit Leeho, že zůstal svůj. Dokonce ho lze obdivovat, neboť navzdory možnostem a nabízeným technickým hračičkám věnoval hlavní prostor především formování charakterů. Osobně jsem jeho adaptaci uvítal, bavily mě „stránkové" přechody, sonda do duše hlavního hrdiny mi ani v nejmenším nepřišla nudná a nebýt opravdu otravného Nicka Nolteho, který připomínal pološíleného bezdomovce, který se omylem připletl na plac, neměl bych si vlastně nač stěžovat. Ano, to tempo bylo trochu pomalé, ale coby „nástup" zeleného obra mi přišel první Hulk více než solidní. Léta se řešilo, zda jít novou cestou, nebo navázat. V Marvel Studios nakonec zvolili jakýsi kompromis - Neuvěřitelný Hulk na svého předchůdce de facto navazuje, přináší však úplně nový tvůrčí i herecký tým.
Není to tedy typický restart série, jaký provedl třeba Batman začíná, přesto je to rozhodně úhyb jiným směrem. Pokud byl minulý Hulk psychologickým filmem s akčními vsuvkami, pak je nový Hulk jeho přesným opakem - tady se hraje především na efekt a na rychlost a psychologické formování stojí akorát na zádumčivém pohledu Edwarda Nortona a jemném hlasovém projevu Liv Tyler. Oba herci jsou přesně vybraní, svým rolím dovolují navzdory absenci záchytných bodů (a humoru) naplno ožít a právě jejich uvěřitelnost zajišťuje Neuvěřitelnému Hulkovi potřebnou emocionální funkčnost, i když je snímek v psychologické rovině o poznání labilnější, než jeho předchůdce. Francouz Louis Leterrier (mimo jiné oba Kurýři a Utržený ze řetězu) si zkrátka nezakládá ani tak na vnitřní rozervanosti hlavního hrdiny, jako spíš rozervání všeho, co má zrovna Hulk na dosah svých mohutných pracek.
I tak by bylo chybou očekávat vyloženou akční smršť, neboť si Neuvěřitelný Hulk podobně jako Iron Man především uhlazuje půdu do budoucna - snaží se co nejvíce vtáhnout diváky do svého světa, ukázat nejrůznější zákoutí mapy, která se bude teprve odkrývat. Oproti Iron Manovi ztrácí Hulk na humoru, toho tvůrci vypustí do éteru skutečně jen nezbytné množství, aby se jim z boje dvou monster v otevřeném městě nestala parodie na King Konga. Na druhou stranu je tu nabízen dravější vizuál. Jon Favreau natočil podstatně ikoničtější adaptaci, která si zakládá spíše na odlschoolové atmosféře, Leterrier na to jde z druhého konce. Každé prostředí prolítne rychlostí vystřelené kulky, co může, to nechá vybuchnout a Hulk, potažmo jeho protivník Abomination, jsou ochotni zničit prakticky cokoli, co bude na obrazovce vypadat cool. A když se zrovna nebojuje, alespoň se hodně stříhá - Leterrier je zkrátka (na rozdíl od Favreaua) rozený klipař.
Co je mi velmi sympatické, stejně jako u Iron Mana (v Marvelu si evidentně výsledky pečlivě hlídají), to je minimum patosu. Ano, fanoušci tu najdou oblíbené pózy a hlášky, v ničem se ovšem tvůrci nepatlají natolik dlouho, aby to začalo být trapné. Občas se skoro až zdá, že se toho Leterrier vyloženě bojí a tak jakmile se objeví byť jen náznak zbytečného trapného ticha, okamžitě se scéna utne a pokračuje se dál.
Edward Norton dává postavě Bruce Bannera potřebný třetí rozměr, přesto ale nelze mluvit o životní roli. Bruce Banner toho přeci jen v základě nabízí podstatně méně, než třeba Tony Stark (mimo jiné proto, že „seznamování se svým novým já" již dávno proběhlo a nemáme tedy již možnost s Brucem změny prožívat) a Norton tak nemůže předvést více, než svůj obvyklý standard. To platí i pro všechny ostatní, jedinou výjimkou je voják Emil Blonsky, kterého si Tim Roth doslova vychutnal a právě touto složkou se podařilo výše zmíněného Iron Mana dokonce překonat - jakkoli byl Jeff Bridges zajímavý svým netypickým mixem oholené hlavy a divokého vousatého porostu, Rothovo agresivní nasazení je doslova omračující (scéna, kdy se drze postaví Hulkovi ještě v lidské podobě tváří v tvář, je prostě božská).
Neuvěřitelný Hulk není v celku tak vyvážený, jako Iron Man, akcí se mu nicméně minimálně vyrovná a oč méně zajímavý je hlavní hrdina, o to zajímavější je záporák. A co je především nejdůležitější, vypadá svět Hulka (i přes jiného režiséra) jako součást světa Iron Mana. A to je přesně to, o co jde Marvel Studios především - vytvořit unikátní sérii komiksových filmů, které budou tvořit jeden velký celek. Tony Stark (další výhoda tvorby pod jedním studiem - zajištěná camea jiných superhrdinů) se na konci zeptá „Co kdybych vám řekl, že dáváme dohromady tým?". Za sebe řeknu, že se nemůžu dočkat.
Hodnocení:
Iron Man to začal, Neuvěřitelný Hulk v tom pokračuje – začala nová éra komiksových filmů, šitá na míru fanouškům a přístupná i těm, kteří se v komisech nevyznají. A zatím je to éra více než příjemná. Snad to nějakou dobu vydrží.