Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nestyda

8. 10. 2008

Úroveň snímků kus od kusu klesající. Nedůvěra v tvůrce povážlivě stoupající. Volba neoblíbené knížky od ještě neoblíbenějšího autora varující. Je tedy Nestyda průšvih, jak už naznačovaly i hrůzné trailery? Kupodivu vůbec, naopak se jedná o milé překvapení.

Hřebejk poprvé bez Jarchovského a hle jak to najednou docela jde. Nejsem zřejmě zdaleka jediný, koho už dávno opustila radost z dalších a dalších snímků Jan Hřebejka. Jeho režijní talent je bez debat, ale s výběrem materiálu pro natočení už to v posledních letech bylo mnohem horší. Už Pupendo mě napodruhé zdaleka nebavilo tak jak poprvé, Horem pádem jsem přijal s rozpaky, u Krásky v nesnázích už jsem vysloveně trpěl a Medvídek mě naprosto dorazil. U mě dobrý jsem preventivně raději vynechal, ale tentokrát mě osud zavál na projekci snímku Nestyda, od kterého už jsem (na základě trailerů a předlohy mého neoblíbeného autora - přiznám se, Povídky o manželství a sexu jsem kdysi odložil po nějakých deseti stránkách) raději nečekal vůbec nic s tím, že ve mně hlodalo jakési očekávání Hřebejkova definitivního nabourání do onoho pověstného dna.

 

 

 

Jenomže světe div se, nedorazilo ani utrpení, ani nevěřícné kroucení hlavou, ani pravidelné koukání na hodinky, ale porce svižné a dobře odsýpající zábavy, navíc tak lehounké a nezávadné, až tomu sám dosud snad ani pořádně nevěřím. Nestyda s příjemným nadhledem vypráví bezproblémově stravitelný příběh rosničky Oskara („Dlouhodobé předpovědi že vycházejí jenom z 42%? Tak co je takhle hlásit obráceně?"), který si jednoho dne uvědomí, že má jeho žena obrovský nos, že ho vlastně už nepřitahuje a že by si zase jednou na starší kolena rád pořádně užil. Nevěra je na cestě, manželčino (sakramentsky příjemná Simona Babčáková na cestě do hvězdných výšin) prohlédnutí přijde záhy, a tak se milý Oskar stěhuje od rodiny, mění práci a vyráží do světa balení ženských všeho věku. Do cesty se mu postupně postaví například jedna v horních partiích mimořádně přifouknutá vegetariánka (Eva Kerekéšová), postarší slavná zpěvačka Nora (Emília Vašáryová) a také třeba děvka\bývalá žačka Simona (Martina Krátká). Jeho bývalá žena ovšem také nelení. Oskarovi dohazovační rodiče (zejména jeho máti Nina Divíšková, tátu hraje Pavel Landovský) jí totiž mají zjevně raději než jeho, a tak začínají pomáhat v budování nového vztahu s příjemným singl taťkou Matějem (Pavel Liška).

 

 

 

Jestli vás děsí představa další vztahové skládačky á la Hřebejk z posledních let, tak se vám ani nedivím. Podobný popis by mě v případě pracovní nepotřeby zhlédnout Nestydu během pár vteřin také bezpečně odradil, ale ono se na to tentokrát šlo z jiného konce. Nemusíte se bát rádoby těžkého vztahového dramatu, či dramatické komedie s násilně napasovanými vtipnými scénkami. Tentokrát o nic takového nejde. Žádné moralizování, žádné poučování, ani žádné ohlížení se zpátky (ať v dobrém či špatném). Viewegha vážně nemusím, ale tentokrát jeho knížce (napsal i scénář) sedlo převedení na plátno překvapivě tuze dobře. Z podobného soudku už jsme tu sice měli letos o chloupek povedenější snímek František je děvkař, ale i ten občas neváhal zabočit k vážnějším tématům, zatímco Hřebejk skutečně nabízí pohodovou poklidnou nenucenou komedii (s několika čupr pointami a jednou drsně pořešenou želvou), kterou bych snad od něj ani nečekal.

 

 

 

Postavy se sice vlastně nikam ani moc nepohnou (pohnou, ale nijak významně), nic zásadního se pořádně nevyřeší a pocit spousty za sebe ledabyle nalepených scének nemizí ani tentokrát. Jen se jednoduše povedlo až skoro mimořádně dobře (na tuzemské poměry) pospojovat ony scénky v bezproblémově fungující celek. K tomu se přidal fajnově popohánějící soundtrack, vyvažené a navíc nečekaně i částečně neokoukané obsazení (více Babčákových do českého filmu a Macháček je tentokrát "überfajn"), neopruzující camea a ke všemu to celé nemá ani hodinu a půl. Tentokrát palec nahoru, dost nečekaná spokojenost a vzhledem k tomu, že si mě Hřebejk částečně udobřil, tak snad i čerstvě se objevivší lehounká chuť na sehnání si U mě dobrý. Teď je ale otázka, kudy se Hřebejk vydá tentokrát. Jarchovského bych však minimálně ještě jednou zkusil nechat ležet stranou.

Hodnocení: 3 *

Po dlouhé době velice příjemný Hřebejk. Lehké, na nic si nehrající, nic neřešící a dobře odsýpající. Příjemné překvapení, navíc s přihlédnutím ke skutečnosti, že Viewegha opravdu nemusím.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář