Malé oslavy
Snímky Zdeňka Tyce bývají většinou tak dobré, jak dobré jsou jejich scénáře. I proto jsou jeho doposud nejlepším mainstreamovým snímkem Smradi, které napsala Tereza Boučková. Přestože se nejedná o nijak geniální dílo, inteligentní text dokázal Tyc spolu s výtečnými herci na plátno převést velmi dobře, díky čemuž vznikl snímek lehce nadprůměrný v kontextu české kinematografie nového milénia. To v případě Malých oslav Tyc při výběru scénáře tak šťastnou ruku neměl. Skoro to vypadá, jako by losoval z nějakého klobouku a s povděkem přijal to první, co mu přišlo pod ruku. A tím prvním byl námět Slovenky Slaveny Liptákové, který se snaží vykreslit sociální obtíže současného Slovenska.
Podobně jako téměř stejně otřesný Poločas rozpadu i Malé oslavy vycházejí z podobného principu - na osudech několika málo lidí se snaží vystihnout podstatu dvou generací, dnešních rodičů a jejich dospívajících dětí, a ukázat je v kontextu problémů současného Slovenska. Zatímco v Poločasu šlo o boháče, kteří mají vše, až nevědí, jak by unikli nudě, Malé oslavy jsou o lidech na opačném konci spektra bohatství-chudoba.
Magda v podání Anny Šiškové je dle autorů nejspíš typickým chudým Slovákem současnosti - relikt komunismu, umí jedinou věc (v tomto případě kadeřnice), ovšem její obor se během několika málo let od pádu totality proměnil tak moc, že na vývoj Magda nedokáže reagovat a nemůže najít práci. Její podnikatelský záměr také zkrachuje, a pak už jediná cesta vede k osobnostnímu pádu. Magda se moc nesnaží, ztrácí zájem o život, čímž nejvíc trpí její pubescentní dcera Agáta (Tereza Nvotová).
Mladá dívka potřebuje alespoň jednoho plnohodnotného rodiče a při absenci otce by jím měla být právě Magda. Ta však svou roli nezvládá a Agáta se postupně propadá do osidel „špatného vlivu" všemožných pankáčů, flákačů, feťáků a sexuálnícch experimentátorů. To zní jako námět na sice stokrát obehraný, ale přesto potenciálně dobrý film, možná si říkáte. A máte pravdu, takový námět vskutku není zavrženíhodný, ovšem to, jak jej rozpracovali a posléze natočili Tyc s Liptákovou, již tolik radosti nepřináší.
Předně jednotlivé postavy nepůsobí vůbec věrohodně. Nvotové se občas daří navodit grimasu rebelky, ale většinou je jen o krásnou mladou slečnou. Magdino utápění ve vlastním žalu je symbolizováno pouze vnějšími znaky (Magda je opilá, Magda musí vytírat v tělocvičně, Magda se musí přestěhovat na ubytovnu...), ale jinak nikdy nepřekročí rámec „herečka Šišková hraje postavu, která na tom asi není příliš dobře". A to jsme jen u hlavních postav, Magdina nejlepší kamarádka, která je samozřejmě jejím naprostým opakem (sice asi ve stejném věku, ale: vypadá mladě, chová se mladě, je krásná, bohatá, souložící, ačkoli ani jedno není nějak zvlášť vysvětleno), se chová jako reálnější verze Matky Terezy. Korunu všemu nasazuje postava pohádkového prince, který všechno spasí se vzezřením Bolka Polívky, který hraje zámožného Čechokanaďana. Jeho role je v podstatě taková, že přijede, vše vyřeší ke zdárnému konci a pak odjíždí, aby všichni mohli žít šťastně až do smrti.
Nesmyslnost a téměř strojová schematičnost se bohužel neprojevuje pouze ve scénáři, ale i v Tycově režii. Především vykreslení některých „typických postav" je neuvěřitelně hloupé. Stačí vzít násilnickou bandu, ke které se Agáta ve svém zoufalství uteče. Poďobaní uhrovití pseudopankáči, kteří drsností připomínají nejkomičtější (či možná spíše nejgrotesknější) figurky z nějakého zvlášť obskurního pořadu na MTV. Ani jejich chování není nijak moc pobuřující (především sexuální pseudoorgie). Další režijní bizarností jsou časové předěly ukazující bratislavské panorama. Ty silně připomínají hloupé předěly v možná již kultovním Crash Roadu. To jsou další důkazy toho, čím snímek Malé oslavy chce být a čím ve skutečnosti je. Záměrem bylo natočit jakousi výpověď o současném stavu světa/Slovenska. A výsledkem je jakási nesmyslná parodie, karikatura, která však není ani vtipná, ani nějak závažná. Jen extrémně pitomá.
Hodnocení:
Další slovenský snímek, který se snaží cosi závažného vypovědět a žalostně v tom selhává. Závažnější i zábavnější by bylo pustit si na hodinu a půl monoskop.