Letopisy Narnie: Princ Kaspian
U nás uběhly tři roky, ve světě čtveřice sourozenců Pevensieových pouze rok, ale v magické Narnii uběhlo těch let dokonce 1300 a změnilo se toho skutečně mnoho. Tak například druhý díl je ještě horší než ten první.
První Narnie šla před třemi lety do kin s pověstí adaptace skvělé knižní předlohy C. S. Lewise a tak nějak se tenkrát čekalo, že by se mohlo jednat o první díl nové série, která by se mohla stát náhradou čerstvě ukončené trilogie Pán prstenů. Jenomže už prvních pár minut první Narnie většinu z nás vyvedlo z těžkého omylu a spoustě z nás dokonce jednička přivedla těžkou psychickou újmu, díky níž už dvojka nebyla zdaleka tak vyhlížena, jako její předchůdce. Já sám jsem sice z Narnie až tak rozčílený nebyl, ale o nějakém nadšení by se také dalo mluvit jenom těžko. Nyní se po třech letech Narnie vrací. Zůstal u ní stejný režisér, nezměnilo se ani obsazení a navíc na všechno bylo mnohem více času a hlavně peněz. Na výsledku je však pohříchu vidět jenom to poslední. Jinak si toho totiž mnoho hezkého o Princi Kaspianovi dnes neřekneme. Malinké děti potěším, když řeknu, že právě ty jsou jediným potenciálně zaujatelným divákem, ale se všemi ostatními už to bude podstatně horší.
Tak kde jsme skončili naposled? Čtveřice sourozenců se poprvé vyloupla v kouzelné Narnii, seznámila se s mluvícími bobry, hodila řeč s panem Tumnusem, spojila síly s chrabrým lvem Aslanem a nakonec přemohla zlou čarodějnici a tradá zpátky domů, do válkou zmítané Velké Británie. Uběhl rok a Narnie volá své hrdiny zpět. Jenomže zatímco doma uběhl pouhopouhý rok, tak v Narnii uběhlo 1300 let, což je samozřejmě dlouhá doba na to, aby se celá změnila k nepoznání. Ze slavných paláců jsou ruiny a z původních obyvatel vyhnanci, o jejichž existenci už se však mluví pouze v legendách a bájích. Na trůně nyní sedí zlý král Miraz, který v nástupu na své místo brání legitimnímu následovníkovi princi Kaspianovi, který bude muset vyhledat stvoření, v jejichž existenci ani snad sám nevěří. Bude muset spojit síly i s naší čtverkou hrdinů a vytáhnout s nimi do boje proti obří armádě zlounů. Schyluje se k největšímu konfliktu v dějinách Narnie. Velký boj se blíží a budoucnost Narnie se začíná otřásat v základech. V lesech se však naštěstí schovává zachránce Aslan, kořeny si začíná brousit armáda stromů, do boje vytáhnou i trpajzlíci, kteří ještě naposledy byli za ty zlé a nesmíme zapomínat ani na válečníka myšáka, který v roli nového hláškaře nahrazuje podobně ukecaného bobra.
Druhá Narnie jede podle úplně stejného mustru, jako ta první. Petr, Edmund, Lucka a Zuzana se opět přesouvají do pohádkové říše, narazí na ty zlé, dají se dohromady s těmi dobrými a na závěr si to všichni rozdají v epické bitvě, která ale znovu není ani náhodou epická. Předně je hlavní problém v Andrew Adamsonovi, který opravdu není dobrý režisér (návaznost scén hapruje, tempo nulové a tolik detailů na obličeje hlavních postav jsem neviděl asi nikdy) a podívanou takových rozměrů absolutně nezvládá, takže by se měl pro příště raději vrátit zpět k animákům, které mu šly podstatně lépe. Adamson dopadá ještě tragičtěji jako scenárista, který společně s Christopherem Markusem připravil tak nechutný guláš, že mě z něj bolelo břicho ještě týden po projekci. Postavy se v něm potkávají přesně jak je zrovna potřeba, povídají legračně o věcech, kterým možná nebude rozumět ani čtenář předlohy („Aha, tady jsme žili my a to jsou naše hroby.“) a provádějí takové vylomeniny, kterým se člověk možná směje u Cimrmanů, ale rozhodně je neočekává například uprostřed ultimátního souboje dvou hlavních hrdinů („Soráč, pauza, jsem utahanej.“ – šermířský souboj Petra s Mirazem, během kterého už jenom čekáte na výměnu mečů).
Motivaci všech postav a jejich myšlenkové pochody už nepoberete vůbec. Třeba takový Aslan, kterého všichni hledají skoro dvě hodiny, nakonec samozřejmě stejně jako v jedničce vytáhne všechny z bryndy s tím, že jim navíc oznámí, jak stačilo říct dřív a my mohli v kině trpět jenom dvacet minut.
Narnie je vůbec hlavně příšerná nuda. Na to, že má skoro dvě a půl hodiny, se v ní prakticky nic nestane. Celé toto stopadesátiminutovém martyrium vám neulehčí ani režisér, ani obsazení, které je na vlas stejně otravné a na zabití jako naposledy a tentokrát už nepomáhá ani Lucinka, která o něco zestárla, a tak se vytrácí i faktor roztomilosti, který ještě minule zachránil co se dalo.
Pochvalu si tak zaslouží snad akorát mnohem bohatší a velkolepější výprava, která jde ruku v ruce se skvělými triky, na kterých se vážně nešetřilo a velmi povedenou mohutně burácející hudbou Harryho Gregsona-Williamse. Jinak ale zbývá pouze hafo totálně mimózních momentů a situací (u jiskření mezi Zuzkou a Kaspianem už jsem šel vážně do kolen), nepřeberné množství vymaštěných dialogů, něco málo křesťanské propagandy a spousta kýčovitých křečovitých chvilek, u kterých jsem se modlil, aby dvojka těžce propadla a my se s touto sérií mohli nadobro rozloučit, což se vzhledem ke skutečně ne moc dobrým tržbám snad po Aptedově trojce opravdu stane. Filmové dějiny nikterak ochuzeny nebudou a my snad budeme moci na tento třicetiprocentní paskvil brzy co nejrychleji zapomenout. Po jedničce by mě to ještě nenapadlo, ale toto je vážení Eragon se čtyřnásobným rozpočtem.
Hodnocení:
30%. Jednička byla špatná, ale relativně snesitelná. Dvojka není bohužel ani to. Okouzlení z nového světa je definitivně pryč a místo toho nastupuje cukání koutků a doufání v nenatočení trojky, či ukončení série po ní.