Den, kdy se zastavila Země
Na katastrofickém žánru mi vždy přišla nejzajímavější reflexe doby. Hororový guru George A. Romero proslul nejen tím, že v podstatě založil zombie žánr, ale také proto, že se v každém svém filmu o nemrtvých věnoval kritice společnosti. Invaze lupičů těl z padesátých let je poválečnou reflexí o strachu z rudého nepřítele a nedávný remake s Nicole Kidman pro změnu odkazuje (sice velmi slabě, ale odkazuje) na novodobý strach z terorismu. I původní scifi Den, kdy se zastavila Země měla podtext. Snímek vznikl na počátku padesátých let, tedy v době rozpuku Studené války, kdy byl aktuální strach z atomového konfliktu. Nová verze se též komentáře nevzdává, válečnou tématiku však vystřídala lidská lhostejnost, díky které možná jednou budou nejen tuleni lapat po dechu.
Mimozemšťan Klaatu (Keanu Reeves) přichází na planetu Zemi, aby nás varoval před možným koncem. Lidé buď dostanou rozum, nebo dopadneme jako dinosauři. Jenže znáte to - když se jde vyjednávat s velmocí, která má armádu, tak to po dobrém jen tak nepůjde. A tak se milý Klaatu krátce po přistání stává pokusným zvířetem, které je podrobováno řadě slovních testů. V tu chvíli si Klaatu uvědomí, že větou „měli byste mě pustit" to asi nevytrhne a začne jednat razantnější formou. Je o osudu naší planety rozhodnuto, nebo vše zvrátí sympatická astrobioložka Helen (Jennifer Connelly), která spolu se svým nevlastním synem Klaatua na útěku provází?
V případně Dne, kdy se zastavila Země, dostane divák rovnou tři různé filmy. Ten první (dialogové scény) odkazuje na původní snímek, ten druhý (s rodinnými motivy) připomíná Válku světů a ten třetí akční vložkou Já, legendu, kde byly akční scény podobně násilně našroubované na zbytek děje. Den, kdy se zastavila Země bohužel potvrzuje to, že se studia bojí natočit čistokrevnou přemýšlivou scifi. Narazil na to Francis Lawrence v postapokalyptické Já, legendě, Oliver Hirschbiegel si na Invazi doslova vylámal zuby (nakonec byl vystřídán akčnějším Jamesem McTeiguem) a i Den, kdy se zastavila Země je očividným kompromisem několika stran. Režisér Scott Derrickson chtěl poctu původnímu filmu, studio blockbuster a tak vznikl kočkopes, který na jednu stranu připomíná atmosférou kultovní scifi z padesátých let a na té druhé předvádí digitální orgie jak vystřižené ze Dne nezávislosti. Problém je v tom, že Derrickson je očividně komorní režisér, takže akční scény sice zaujmou triky, nikoli však svým zpracováním.
Tím nejslabším článkem filmu je „spielbergovská" rodinná linie, která je doplněna o neobratně zpracované poselství, jehož naivita vás v nejlepším případě pobaví, v nejhorším rozzuří. Myslel jsem, že letošním největším smolařem bude, pokud jde o zpackané konce, Will Smith (díky kombu Já, legenda/Hancock), ale Keeanu Reeves mi vzal vítr z plachet. Den, kdy se zastavila Země má obdivuhodně otravný „snaživý" konec a je to škoda minimálně kvůli Derricksonovi, který se hodně dlouho snaží, aby ten film stál za zapamatování. Konec vše však dokonale pohřbí. Podpěrou chatrnějšímu ději je bezchybný Reeves, který sice snížil mimické svaly na minimum, tajemného návštěvníka s cizí planety mu ale i tak budete věřit každou minutu. Jennifer Connelly jen potěchou pro oko (herecky i fyzicky) a Jaden Smith je castingovým přehmatem roku (upřímně doufám, že v případě remaku Karate Kida se předvede v lepším světle).
Den, kdy se zastavila Země není špatný film. Je to kompromis, u kterého se musíte smířit s tím, že vám tvůrci nabídnou víc, než by bylo zdrávo. Svou snahou o univerzálnost tvůrci nakonec paradoxně dosáhli toho, že není tento remake určen nikomu. Pro fanoušky blockbusterů je málo akční a pompézní a pro fanoušky sci-fi příliš hollywoodsky přepálený.
Hodnocení:
Další nadějná sci-fi utopená v marketingu. Propadák roku to není, ale jen těžko si za pár let na tuto verzi Dne, kdy se zastavila Země, někdo vzpomene… nebo máte pocit, že by se třeba hodně mluvilo o podobně nevyvážené Invazi s Nicole Kidman?