96 hodin
Bryan (Liam Neeson) nepatří k otcům, kteří by byli přísní, ale rozhodně patří k zastáncům hesla, že opatrnosti není nikdy nazbyt. Proto taky není Bryan dvakrát nadšený z toho, že má jeho dcera Kim jet s kamarádkou na pár týdnů do Paříže. Jenže psím očím se těžko odolává a Bryan navíc potřebuje naklonit Kim na svoji stranu a tak nakonec s výletem souhlasí. Má však pevnou sadu pravidel - zavoláš po příletu, zavoláš každý večer a zavoláš pokaždé, když pojedeš na nějaké nové místo. Kim to samozřejmě úplně nedodrží a tak jí Bryan musí zavolat sám a trefí se zrovna do okamžiku, kdy Kim unesou obchodníci s bílým masem. Bryan možná nemá peníze a není diplomatem roku, ale disponuje velmi speciálním výcvikem, který může způsobit nemalé škody každému nepříteli. A když vám někdo takový na druhém konci linky pobaveně řekne „good luck", tak si ho prostě najdete a uděláte z něj ohrožený druh.
Luc Besson je továrna na hloupé scénáře. Současně je však jediným evropským tvůrcem, který dokáže pod svým dohledem tvořit opravdu zábavné „blbé" filmy. Nechápejte mě špatně, nemám nic proti všem těm kurýrům a taxikářům, ale scénář rozhodně není jejich silnou stránkou. Zpravidla mají ty příběhy duchaplnost proděravěné mrtvoly a i scénář 96 hodin do téhle skupinky patří. Příběh je jedna velká náhoda, hrající do karet hlavní postavě a sem tam jsem si skutečně nebyl jistý, jak se vlastně postavě povedlo dostat se z bodu A do bodu B tak rychle (na něco ve smyslu „zřejmě je ve Francii jen jedno staveniště" se tu hraje až nezdravě často). Jenže o to tu nejde. V rámci interní logiky příběhu je dáno to, že hlavní hrdina má mnohem větší přehled, než všichni ostatní a nemarní čas s nějakým tápáním. Nikdo netvrdí, že by to tak fungovalo v reálném světě, ale film ze schématu ani minutku nevyskočí a tudíž jsem osobně neměl problém s přistoupením na pravidla hry (je mi nicméně jasné, že se najdou diváci, kteří s tím problém mít budou).
Mnohem zajímavější je hlavní postava. Ne že by snad Bryan disponoval nějakým ohromným psychologickým prokreslením - je to postava ryze drsňácká, jejíž profil začíná a končí se zastřeným hlasovým projevem a velmi razantním přístupem k řešení situací. Jde nicméně o celkové uchopení té postavy. Kdyby ji hrál někdo „klasičtější" (ve smyslu Jasona Stathama, nebo nějaké wrestlingové ikony), byl by z toho další tradiční akčňák, který by zapadl v davu. Angažování Liama Neesona však dodává celé věci lidský prvek, neboť přes to všechno, co se ve filmu odehraje, stále působí Bryan díky Neesenovi jako člověk, který skutečně může být starostlivým otcem. Rozhodně bych nikdy neoznačil Bryana za Neesonův životní výkon, ale rozhodně je Bryan jeho nejlepší akční rolí. Překvapením je využití „seagalovských" chvatů, k čemuž se (upřímně nechápu proč) příliš filmaři neuchylují. 96 hodin dokazuje, že je to stejně cool, jako v době, kdy to dělal Seagal ve vrcholné formě a Neeson je důkazem toho, že se nemusíte ohánět dvacetiletým tréninkem, abyste během takových soubojů vypadali věrohodně. Razantní přístup ve stylu Jacka Bauera je už jen malou třešničkou na dortu pro fanoušky žánru.
Režisér Pierre Morel není Paul Greengreas (Bourneova trilogie), i když se tak chvílemi snaží tvářit. Dokonce není ani Joe Cassar, který ve 24 hodinách nabízí neméně frenetickou, nicméně přehlednější režii. Největším zrádcem je tu střih, který sem tam úřaduje příliš rychle a sem tam se zdá, že nějaký úsek byl vynechán. Jinak si ale není nač stěžovat. Krom pomalejšího úvodu graduje Morel tempo rovnoměrně a když už se zdá, že se finále utopí ve stereotypu (nicméně efektních) přestřelek, vytasí se Morel s jedním z nejlepších kontakt soubojů tohoto roku. S tím souvisí ještě jeden příjemný fakt a to, že i když je Bryan viditelně nadřazen nad své protivníky a víc mu přeje štěstí, přesto z něj tvůrci nedělají Supermana. Bryan neprorazí rukou stěnu, po pádu kulhá a do jeho bojového arzenálu rozhodně nespadají schopnosti typu "odrazím raketovou střelu jídelním tácem". Je podobným způsobem "lepší než ostatní", jakým byl Steven Seagal ve svých raných filmech a jakým způsobem je lepší třeba Jason Bourne - to jen, aby bylo jasno.
96 hodin nestaví na akčních scénách typu "teď se bude chvíli střílet, pak vybouchne dvacet barelů s naftou a hlavní hrdina zpomaleně odskočí z obrazu", díky čemuž snímek nepochybně zklame všechny fanoušky Michaela Baye. Zdejší akce stojí především na prověřeném lámání rukou a příjemné horlivosti hlavní postavy a i když v tom příliš originality není, rozhodně se na to v tak úderném balení dobře kouká. Navíc se tu vedle neustále zrychleného tepu daří navodit i atmosféru špinavých uliček hříšné Francie. A to se cení, když si klipař do moderního akčního filmu protlačí atmosféru z francouzských kriminálek osmdesátých let.
Hodnocení:
Liam Neeson má koženou bundu, drsňácký výraz a ladnost demoliční čety, přesto to ani omylem nepůsobí směšně a nedůstojně. Moderní akční kriminálka v tom nejlepším slova smyslu...